Stručný popis:
Více než dvacet let společného života sochařky Hedviky Zaorálkové s jejím mužem, jedním z nejvýznamnějších českých překladatelů dvacátého století, obohatilo domácí literaturu o dvě stovky knih z francouzštiny, němčiny, italštiny a dalších jazyků: například o Proustovo Hledání ztraceného času, Célinovou Cestu do hlubin noci, Rollandovou Okouzlenou duši, Grimmelshausenova Simplicia Simplicissima, prózy a divadelní hry Jeana Giona, knihy Géranda de Nervala, Alfreda Jarryho, Guillauma Apollonaira. Dílo Hedviky Zaorálkové se však v takovém rozsahu ani zdaleka nepřiblížilo. Ustoupilo dobrovolně stranou, aby uvolnilo místo mužově práci. Stalo se tak docela bez výčitek, ochotně, s láskou, avšak nenávratně. Oba dva proto po dlouhá léta zůstali ve skrytu. Jaroslav Zaorálek povahou své práce, Hedvika částečným odložením sochařství na neurčito. Kniha jejích vzpomínek, psaných na sklonku padesátých let, deset let po Zaorálkově smrti, složená z manželových i vlastních deníků, dopisl, recenzí překladů, záposků a úvah o umění i překladatelství, tak přináší vzácný a důležitý obraz života dvou lidí pohybujících se v "neviditelných" vrstvách české kultury.